Náboženství

Náboženství

 

ukázka překladu z oblasti náboženství:

Cyrilometodějské dědictví a velehradské kongresy

Historický kontext

 

Pokud máme hodnotit duchovní genealogii velehradských unionistických kongresů, musíme jít zpět až k samotným apoštolům sv. Cyrilu a Metodějovi, kteří působili ještě ve schizmatem nerozdělené době a stali se tak společným poutem dvou tehdy se rodících prostorů Slavie – Slavia Latina a Slavia Orthodoxa. Tyto prostory se během staletí nábožensky, kulturně i politicky zcela vzdálily a teprve s kulturně společenskými a ideovými změnami v 19. století dochází prostřednictvím národních buditelů v prostoru Slavia Latina k obnovení zájmu o prostor Slavia Orthodoxa v kontextu prosazování slovanské vzájemnosti.

Český národně-obrozenecký proces, který zasáhl celou společnost, se v 19. století přirozeně nevyhnul ani kněžským seminářům. Na rozdíl od liberálních buditelů, kteří se zabývali českou a obecně slovanskou kulturou z pozitivistického hlediska vycházejícího z osvícenství, zaměřených kriticky proti metafyzice a poznání mimosmyslové skutečnosti, se v seminářích kladl důraz na chápání českých a obecně slovanských dějin prostřednictvím katolické víry a nauky, která v sobě propojuje přirozené a nadpřirozené chápání stvoření a dějin lidstva a z tohoto pohledu chápe i rozdělení křesťanstva. Za smysl českých dějin považovali uchování křesťanské víry a její předávání dalším generacím. Významné milníky v dějinách pro ně představovala velkomoravská činnost sv. Cyrila a Metoděje, přemyslovské období a barokní víra a zbožnost vedená Tovaryšstvem Ježíšovým, zatímco liberální část české společnosti vyzdvihovala jako nejdůležitější v českých dějinách husitské hnutí, renesanci a období osvícenství.

Národní identitu v Čechách a na Moravě se katoličtí obrozenci snažili formovat zakotvením ve víře, která byla do tohoto prostoru přinesena slovanskými apoštoly sv. Cyrilem a Metodějem. Cyrilometodějská úcta se v 19. a 20. století stala duchovním základem aktivit českých a v první řadě moravských katolických osobností.

Svátek slovanských apoštolu jako zemských patronů se v českých zemích slavil 9. března již od 14. století. Všeobecná úcta k nim však nebyla rozšířena a omezovala se pouze na tento jeden den v roce.

Ve třicátých letech 19. století dochází k oživení cyrilometodějského kultu v brněnském a olomouckém semináři prostřednictvím profesora Františka Sušila[2], významného katolického obrozence. Jeho vlivem začali seminaristé zakládat slovanské knihovny a organizovat slovanské akademie. V roce 1849 byl v Olomouci založen časopis Cyrill a Method[3] a společnost Národní jednota sv. Cyrilla a Methoda, ve které však již tehdy došlo ke střetům mezi liberály a katolíky. Tyto dvě frakce se rozešly a katoličtí duchovní založili roku 1850 společnost Dědictví sv. Cyrilla a Methoda, do jehož čela se postavil František Sušil. Ve svém programovém prohlášení si Dědictví vytyčilo hlavní cíle své činnosti – duchovní boj prostřednictvím cyrilometodějského dědictví proti novodobému pohanství, obnovu křesťanského ducha a unionistickou myšlenku. Prakticky se jednalo o obětování několika set mší ročně za sjednocení a modlitby členů. Od počátku své činnosti spolupracovalo Dědictví s Katolickými jednotami, jejichž zásluhou se mezi prosté věřící v moravských diecézích rozšířila cyrilometodějská úcta a povědomí o existenci pravoslavného slovanského Východu.

 

***

 

L’eredità di Cirillo e Metodio ed i congressi di Velehrad

Panorama storico

Per prendere in considerazione la genesi spirituale dei Congressi unionistici di Velehrad dobbiamo tornare indietro nel tempo, fino agli apostoli stessi,  i Santi Cirillo e Metodio, che operarono prima dello scisma, diventando l’anello di congiunzione tra le due entità geografiche nascenti: la Slavia Latina e la Slavia Ortodossa. Queste entità nei secoli si allontanarono diametralemnte per religione, cultura e politica. Furono i cambiamenti socioculturali ed ideali del XIX secolo, dovuti ai movimenti risorgimentali nazionali dei territori della Slavia Latina, a ridestare l’interesse per la Slavia Ortodossa, grazie all’idea di una reciprocità slava.

Il processo di rinascita nazionale ceca investì l’intera società e non ne rimasero esclusi neppure i seminari sacerdotali. A differenza dei movimenti risorgimentali liberali che agivano nell’ambito della cultura ceca e, più in generale, di quella slava, con l’atteggiamento positivista ereditato dall’illuminismo, critico verso la metafisica e la conoscenza extrasensoriale, nei seminari si affermava la chiave di lettura della storia ceca e, più in generale, di quella slava, attraverso la fede cattolica ed attraverso le discipline che fondono la comprensione naturale e quella sovrannaturale del creato e della storia dell’uomo, interpretando in questa chiave anche la divisione della cristianità.

náboženství  - italština

náboženství – italština

Ritenevano che il senso della storia ceca fosse la conservazione della fede cristiana, da tramandare alle generazioni successive. Consideravano pietre miliari nella storia l’attività, nella Grande Moravia, dei Santi Cirillo e Metodio, il periodo del regno dei Premyslidi, la fede barocca e la devozione portata dalla Compagnia di Gesù, mentre la parte liberale della società ceca esaltava come realtà più importante nella storia ceca il movimento Ussita, il risorgimento ed il periodo dell’illuminismo.

I cattolici risorgimentali si sforzarono di formare un’identità nazionale di Boemia e Moravia, ancorata nella fede, portata in questi luoghi dagli apostoli slavi, Santi Cirillo e Metodio. La venerazione di Cirillo e Metodio, nel XIX e XX secolo fu il caposaldo spirituale delle attività delle personalità cattoliche ceche e, soprattutto, morave.

La festa degli apostoli slavi, come patroni della nazione si celebra nelle terre ceche, già dal XIV secolo, il 9 marzo. La loro venerazione però non si diffuse e rimase legata solamente a questa giornata dell’anno.

Negli anni trenta del XIX secolo, il culto di Cirillo e Metodio ebbe un nuovo stimolo nei seminari di Brno ed Olomouc, grazie al professor František Sušil[2], importante figura risorgimentale cattolica. Sotto la sua guida, i seminaristi iniziarono a creare la libreria slava ed ad organizzare l’accademia slava. Nel 1849 a Olomouc fu fondata la rivista “Cirillo e Metodio (Cyrill a Method)”[3] e la società di Unità nazionale dei Santi Cirillo e Metodio, nella quale, però, già allora si scontrarono l’anima liberale e quella cattolica. Queste due frazioni si divisero ed il clero cattolico fondò, nel 1850 la società dell'”Eredità dei Santi Cirillo e Metodio” (Dědictví sv. Cyrilla a Methoda) alla cui testa si trovò František Sušil. Nella sua dichiarazione programmatica l'”Eredità” individuò due finalità: la lotta spirituale attraverso l’eredità di Cirillo e Metodio contro il neopaganesimo ed il rinnovo dello spirito cristiano e del pensiero unionistico. Si trattò, di fatto, della celebrazione di diverse centinaia di messe all’anno e delle preghiere dei membri per l’unificazione. Dall’inizio della propria attività l'”Eredità” collaborò con le Unità Cattoliche, grazie alle quali tra i semplici credenti delle diocesi morave si diffuse il culto dei Santi Cirillo e Metodio e la coscienza dell’esistenza di un oriente slavo ortodosso.

 

Rychlý kontakt na tlumočníka italštiny a ceník: